Státní závěrečné zkoušky

Akutalizované znění tematických okruhů k SZZ !!!

Tematické okruhy zkušební látky SZZ pro obor dějepis

Studijní program: DĚJEPIS SE ZAMĚŘENÍM NA VZDĚLÁVÁNÍ

Délka přípravy: 25 min
Délka zkoušky: 25-30 min

Otázky pro SZZ – obor dějepis obsahují světové a české dějiny. Časová a tematická šířka neznamená, že posluchač musí zodpovědět celou otázku. Každý tematický blok představuje komplex dílčích otázek, z nichž jednu ze světových a jednu z českých dějin examinátoři doporučí k rozpravě. Upřesnění, na co se má zaměřit je v kompetenci komise pro SZZ. Po přípravě se předpokládá samostatný výklad studenta, důraz na souvislosti, propojení politických, hospodářských, sociálních a kulturních dějin. Zkoušející vstupují do výkladu studenta, pokud tento výklad není plynulý, pokud student udělá chybu, vynechá něco zásadního apod., Dílčí otázky členů komise se mohou týkat jakékoliv části vylosované otázky. Student svůj výklad může opírat o poznámky pořízené v přípravě. Předpokládá se a velmi se doporučuje práce s atlasem dějin (některé otázky jsou na práci s mapou přímo postavené, např. objevné plavby, šíření reformace, územní vývoj českého státu, kolonizace a dekolonizace aj.) Pro úspěšné zvládnutí otázky se předpokládá elementární znalost odborné literatury k tématu.

Národní a obecné dějiny:

1. Pravěk

Charakteristika doby a života lovecko-sběračské pospolitosti - technologie výroby nástrojů - slavná tábořiště - nejstarší umění - "neolitická revoluce" - charakteristika vývoje pravěkých populací od eneolitu do doby železné - památky hmotné kultury (šperk, nástroje, zbraně, keramika) - život a smrt v pravěku.

2. Starověk

Nejstarší starověké civilizace Blízkého a Středního východu - Antické Řecko (uspořádání společnosti, hlavní dějinné konflikty, kultura) - vývoj Římské říše v jednotlivých historických epochách (království, republika, císařství) - Římská říše a barbarikum - počátky křesťanství - zánik Západořímské říše a její dědictví

3. Raný středověk

Příčiny zániku antického světa. Stěhování národů. Germáni. Slované. Etatizace raně středověké Evropy. Kočovné národy. První germánské státní útvary. Vývoj v Itálii. Franská říše. Anglie. Vikingská expanze. Kyjevská Rus. Islám. Byzantská říše. Církev a její boj o emancipaci. Raně středověké hospodářství a společnost. Velká Morava. Počátky českého přemyslovského státu.

4. Vrcholný středověk

Anglo-francouzské soupeření od počátků do stoleté války. Svatá říše římská. Uhry. Polsko. Křížové výpravy. Východní Evropa. Mongolský vpád. Český stát za posledních Přemyslovců. Kolonizace, emfyteuze, zakládání měst.

5. Pozdní středověk

Západní Evropa ve 13. - 15. století. Stoletá válka. Rusko ve 14. - 15. století. Rozklad a pád Byzance. Osmanská říše ve 14. - 15. století. Hanza, Benátky a Janov. Střední Evropa ve 13. - 15. století. Církev, univerzity a města ve 14. - 15. století. Papežství a konciliarismus. Český stát za Lucemburků. Husitská revoluce. Vláda Jiřího z Poděbrad. Česká stavovská monarchie za Jagellonců.

6. Nástup novověku

Renesance a humanismus – kultura, věda společnost, osobnosti. Dějinné zvláštnosti v Polsku a Rusku 16. století. Geografické objevy a formování kolonií. Likvidace indiánských říší ve střední a Latinské Americe. Nástup Habsburků na český a uherský trůn.

7. Reformace a protireformace

Reformace, její představitelé a rozšíření po Evropě. Alžbětinská Anglie. Náboženské války ve Francii. Říše Karla V. Tridentský koncil. Katolická liga a protestantská unie. Třicetiletá válka. Formování české stavovské opozice proti Habsburkům. Česká konfese. Rudolfův Majestát. České stavovské povstání a pobělohorská rekatolizace.

8. Barokní doba

Baroko. Francie Ludvíka XIV. Absolutismus. Merkantilismus. Válka o dědictví španělské. Svatá říše po třicetileté válce a vznik velmocenského Pruska. Turci ve střední Evropě. České země součástí mnohonárodnostní habsburské monarchie. Pobělohorská emigrace.

9. Osvícenský absolutismus

Osvícenský absolutismus v Evropě a jeho podoby. České země za vlády Marie Terezie a Josefa II. Reformy a opatření v řízení státu. Války o dědictví rakouské. Sedmiletá válka.

10. Raně novověké státy

Nizozemská revoluce. Anglická revoluce. Průmyslová revoluce. Vznik USA. Velká francouzská revoluce. Počátky českého národního obrození.

11. Napoleonské války

Konzulát a císařství ve Francii. Průběh a výsledky napoleonských válek. Protifrancouzské koalice. Vídeňský kongres a jeho důsledky pro Evropu. České země za napoleonských válek. České národní obrození.

12. Evropa a svět v první polovině 19. století

Revoluce 1848-1849 v Evropě. Svatá aliance. Restaurace a červencová revoluce ve Francii. Národně osvobozenecké hnutí v Belgii, Řecku, Polsku a Latinské Americe. České země za předbřeznového režimu v habsburské monarchii.

13. Druhá polovina 19. století a formování občanské společnosti

Americká občanská válka. Kolonizace. Vznik Rakousko-Uherska. Dělnické hnutí (I. a II. internacionála). Prusko-rakouská a prusko-francouzská válka. Sjednocení Itálie a Německa. Neoabsolutismus a obnovení ústavních poměrů v habsburské monarchii.

14. Přelom 19. a 20. století v Evropě

Evropa po Berlínském kongresu. Osmanská říše. Boj za všeobecné volební právo. Dělnické hnutí. Bosenská krize. Rozdělení Evropy na dva bloky. Balkánské války 1912-1913. Diferenciace českého politického života.

15. První světová válka

Příčiny, průběh a důsledky války. Válečné cíle. Západní a východní bojiště. Ruské revoluce 1917. Konec války. Mírové smlouvy a vznik nástupnických států. Politická situace v českých zemích. Domácí a zahraniční československý odboj.

16. Meziválečné období

Společnost národů. Malá dohoda. Mezinárodní komunismus. Bolševický režim v Rusku. Fašismus v Itálii a ve Španělsku. Světová ekonomika a hospodářská krize. Výmarská republika a nacismus v Německu. Čína. První a druhá Československá republika.

17.Druhá světová válka

Příčiny, průběh a důsledky války. Podivná válka. Ruské bojiště. Spojenecké konference. Hlavní světová bojiště. Protektorát Čechy a Morava. Slovenský stát. Československý odboj (zahraniční, domácí).

18. Období 1945–1956

Vznik a krize sovětského bloku. Západní demokracie. První fáze studené války. Dekolonizace. Mezinárodní konflikty. Třetí ČSR 1945-1948. Od únorového převratu k politickým procesům v padesátých letech.

19. Od Suezské krize do rozpadu sovětského bloku

Osmašedesátý rok a normalizace. Evropská integrace. Rozpad sovětského bloku. Dekolonizace. Studená válka. Důležité mezinárodní konflikty do počátku devadesátých let 20. století.

Témata státní závěrečné zkoušky navazujícího magisterského studia dějepisu

Studijní program: Učitelství dějepisu pro ZŠ

I. Dějepis 
II. Didaktika dějepisu 

Délka přípravy: 30 min
Délka zkoušky: cca 10 min světové dějiny, 10 min české dějiny, 10 min. didaktika

Otázky pro SZZ – obor dějepis obsahují světové a české dějiny a didaktiku dějepisu. Časová a tematická šířka neznamená, že posluchač musí zodpovědět celou otázku. Každý tematický blok představuje komplex dílčích otázek, z nichž jednu ze světových a jednu z českých dějin examinátoři doporučí k rozpravě. Upřesnění, na co se má zaměřit je v kompetenci komise pro SZZ. Po přípravě se předpokládá samostatný výklad studenta, důraz na souvislosti, schopnost vysvětlení stěžejních problémů, schopnost komparace, propojení politických, hospodářských, sociálních a kulturních dějin s dějinami každodennosti. Zkoušející vstupují do výkladu studenta, pokud tento výklad není plynulý, pokud student udělá chybu, vynechá něco zásadního apod., Dílčí otázky členů komise se mohou týkat jakékoliv části vylosované otázky. Student svůj výklad může opírat o poznámky pořízené v přípravě. Předpokládá se a velmi se doporučuje práce s atlasem dějin (některé otázky jsou na práci s mapou přímo postavené, např. objevné plavby, šíření reformace, územní vývoj českého státu, kolonizace a dekolonizace aj.) Pro úspěšné zvládnutí otázky se předpokládá elementární znalost odborné literatury k tématu z dějepisu i didaktiky dějepisu.

Didaktika: Po přípravě se předpokládá samostatný výklad studenta, důraz je kladen na schopnost využít strukturu tématu k jeho výstižnému objasnění. Formulace z didaktické a metodické teorie dějepisu (resp. klíčové pojmy) nutno důsledně doprovázet příklady ze školské praxe.

 

I. Dějepis:

1. Islám

Vznik islámu, prorok Mohamed, hidžra – hlavní náboženské texty – sunnité a šiité – vztah islámu k ostatním monoteistickýcm náboženstvím – Arabové ve středověku a jejich vliv na evropskou vědu a kulturu – právo a doktrína – náboženský a sociální charakter islámu – islámská expanze, významné konflikty od středověku do 20. století, islámský fundamentalismus.

2. Křesťanství

Proces christianizace Evropy – papežství a koncily – nové myšlenkové proudy a hereze – církevní rozkoly – středověké a novověké mnišství – reformace, protireformace a rekatolizace – poutní tradice a lidová zbožnost – křesťanské misie – odraz osvícenství a josefinismu v náboženském životě – církev a křesťanství v moderní občanské společnosti – velké osobnosti církevních dějin.

3. Židovství

Vznik judaismu a náboženské texty: Tanach, Tóra, Talmud – středověká židovská filozofie: Maimonides – novověké směry: haskala, chasidismus – židovský obchod a průmyslové podnikání v 19. a 20. století – sionismus a vznik státu Izrael – holokaust – významné postavy židovských dějin v 19. a 20. století.

4. Český stát ve střední Evropě

Od Velkomoravské říše k přemyslovskému království – Území Přemyslovců – české země za vlády Lucemburků – od husitství k jagellonské vládě – země Koruny české v habsburském soustátí – jejich postavení a úloha od zemského patriotismu k modernímu českému národnímu povědomí.

5. České království a vedlejší země

Státnické dílo Karla IV. – země Koruny české, postavení jednotlivých zemí v rámci Koruny, vývoj zemí Koruny české do vytvoření habsburské monarchie, Česká koruna za Habsburků.

6. Územní vývoj českého státu

Český stát v období rozvinutého a vrcholného středověku – územní změny za Habsburků – od vzniku samostatného Československa až k České republice.

7. Česká a evropská reformace

Čeští a evropští reformní kazatelé předhusitské doby – Mistr Jan Hus a česká reformace – Jednota bratrská – Předpoklady reformace 16. st. a její hlavní představitelé – Erasmus Rotterdamský a humanismus – Confessio augustana – reformace a tridentský koncil – zvláštnosti reformace v Anglii – novokřtěnectví – nekatolické církve a hnutí v předbělohorských Čechách a na Moravě – společensko-hospodářské otázky české a evropské reformace.

8. Česká otázka v kontextu dějin

Otázky smyslu, identity a perspektiv "češství" – smysl českých dějin v kontextu evropských dějin – „češství a evropanství“ – česká otázka od Palackého k Masarykovi, polemika o tzv. smyslu českých dějin.

9. Češi a Němci v českých zemích

Německá kolonizace – nacionalizace 19. století – Češi, Němci a vznik ČSR – dvacetiletí Čechů a Němců v demokratickém čs. státě, rozbití ČSR – protektorát a geneze odsunu – mezinárodní rámec odsunu sudetských Němců a jeho realizace, interpretace odsunu.

10. Kulturní epochy od pravěku po renesanci

Charakteristika významných rysů a znaků, a to zejména hmotné kultury, architektury, malířství a sochařství a vhodné průměty se soudobými světonázory nebo životním stylem, nutno doložit konkrétními příklady.

11. Kulturní epochy od baroka po 20. století

Baroko dynamické a klasické, rokoko – klasicismus a empír – romantismus a historismus – projevy moderní kultury v malířství a sochařství od impresionismu, secese a funkcionalismus v architektuře, nutno doložit konkrétními příklady.

12. Současná etnická struktura Evropy a její historie

Pojmy národ a stát v dějinách – etnická mapa Evropy – románské: germánské, ugrofinské, baltské a slovanské národy – velké a malé národy a její historie – národnostní menšiny). Židé v Evropě. Romové.

13. Středověké a novověké město

Vznik měst, rozvoj měst ve 13. století, tržní okruhy, cechy, výrobní a obchodní privilegia, měšťanská politika a kultura, rozvoj vzdělanosti, univerzity – světový trh, rozvoj obchodu, průmyslová revoluce, vznik průmyslových oblastí – úloha měst při formování a rozvoji občanské demokratické společnosti.

14. Národnostní situace ve střední a východní Evropě v 19. a 20. století

Mnohonárodnostní monarchie 19. století: Rakousko-Uhersko, Rusko, Německé císařství, Osmanská říše – vznik „národních“ států po první světové válce – neúspěch meziválečné politiky ochrany menšin a radikální řešení problematiky menšin po druhé světové válce.

15. Kolonialismus v raném novověku

Počátky kolonialismu a jeho vazby na zámořské objevy – historicko-geografická charakteristika – význam a důsledky sedmileté války pro další rozvoj koloniálních říší.

16. Kolonialismus v 19. a 20. století

Historicko-geografická charakteristika koloniálních impérií v 19. a 20. století do konce druhé světové války – rozklad koloniálního systému po druhé světové válce.

17. Proměny politických režimů v 19. století

Latinská Amerika – revoluce doby předbřeznové – 1848/49.

18. Absolutistické monarchie od 17. století do Velké francouzské revoluce

Charakteristika evropských monarchií: zejména Francie, Španělsko, habsburská monarchie, Anglie, Rusko, Polsko a Osmanská říše – významné události, které ovlivnily posílení, konzervaci nebo pád evropských absolutistických monarchií.

19. Absolutistické monarchie od 19. století do první světové války

Charakteristika evropských monarchií: zejména Francie, Španělsko, habsburská monarchie, Anglie, Rusko a Osmanská říše – významné události, které ovlivnily posílení, konzervaci nebo pád evropských absolutistických monarchií.

20. "Východní otázka" v mezinárodních vztazích 19. a 20. století

Krize Osmanské říše v první polovině 19. století – rusko-turecká válka a berlínský kongres 1878 – balkánské války 1912–1913 – rozpad Osmanské říše po první světové válce.

21. Globální krize první poloviny 20. století, jejich příčiny, průběh a důsledky

První světová válka – hospodářská krize – druhá světová válka.

22. Evropa mezi světovými válkami

Demokratické a totalitní režimy v Evropě – mezinárodní řešení bezpečnostní situace.

23. Demokracie a totalita od roku 1945 do roku 1960

První fáze studené války – dekolonizace – OSN – osobnosti: Západ, Východ, třetí svět.

24. Demokracie a totalita od roku 1961 do roku 1993

Studená válka – dekolonizace – osobnosti: Západ, Východ, třetí svět.

II. Didaktika

1. Vznik didaktiky dějepisu, charakteristika předmětu

Vznik disciplíny jako výsledek diferenciačního procesu novodobého rozvoje věd, hlavní představitelé a významnější metodické práce; charakteristika cílů didaktiky dějepisu a definování jejího předmětu.

2. Vztah historie jako vědy k dějepisu jako vyučovacímu předmětu

Dějepisný didaktický systém jako pedagogická modifikace vědního systému historie, příbuzné znaky a odlišnosti.

3. Místo dějepisu v soustavě vyučovacích předmětů

Postavení dějepisu jako integrujícího předmětu společenskovědního vzdělání - součásti všeobecného vzdělání; vztah k ostatním vyučovacím předmětům, otázka vertikálních a horizontálních souvislostí, intro- a interdisciplinární koordinace.

4. Pojetí dějepisu

Charakteristika významu předmětu, jeho obsahu, cílů a úkolů v oblasti poznatkové, hodnotové a schopnostní a dovednostní.

5. Co rozumíte soustavou dějepisného vyučování a v kterých základních pedagogických dokumentech je zakotvena

Soustava jako soubor specifických kvalit, jež má žák na určitém stupni či druhu školy získat; různé stupně konkretizace učiva v základních pedagogických dokumentech; charakteristika učebních plánů, učebních osnov (cyklické osnování učiva) a dějepisných učebnic (analýza jejich funkce informativní, formativní a metodologické).

6. Teorie výběru dějepisného učiva

Řešení disproporce mezi sumativním nárůstem historického obsahu, náročného pro žáky, a jejich reálnými schopnostmi; různé přístupy výběru - např. liberální, paradigmatický, systémový - základního učiva.

7. Teoretické otázky didaktické analýzy

Analýza jako stěžejní metoda didaktiky dějepisu umožňující fundovanou rozvahu i objektivní hodnocení veškeré didaktické činnosti; analýza obsahová (historická), didaktická (hodnotová) a organizačně metodická.

8. Plánování dějepisné výuky

Ústřední (základní pedagogické dokumenty), regionální (metodická činnost regionálních dějepisných kabinetů) a individuální programování výuky (ročníkové a tematické plány a plány vyučovací hodiny).

9. Výchovně vzdělávací proces a jeho zvláštnosti při výuce dějepisu

Obecně didaktická charakteristika procesu, jeho stránka obsahová a dějová; hlavní činitelé procesu, vyučování a učení; zvláštnosti a dějepis jako integrující předmět výrazně formativního zaměření, předpokládá uplatnění názorného vyučování (nejen jako ilustrace, ale jako jediná možnost zpřístupňování specifických historických poznatků, náročných na jejich osvojování); vede k rozvoji historického myšlení (logických myšlenkových postupů), k orientaci v čase a prostoru, k chápání historické geneze i horizontálních vazeb (chronologie, synchronizace).

10. Problematika vyučovacích forem dějepisné výuky; jejich utřídění a charakteristika

Vyučovací formy jako organizační zabezpečení procesu výuky; formy třídně-hodinového systému; typy a druhy vyučovacích hodin dějepisu; povinné a zájmové mimotřídní a mimoškolní vyučovací formy.

11. Problematika vyučovacích metod dějepisné výuky; jejich utřídění a charakteristika

Kritéria volby vyučovacích metod, jejich utřídění (metody motivační, expoziční, fixační a diagnostické) a charakteristika; příklady metodických postupů podle fází kombinované a jiných typů vyučovacích hodin.

12. Význam názornosti pro výuku dějepisu; utřídění a charakteristika vyučovacích prostředků

Didaktická nutnost názorného vyučování v dějepise (nemožnost uplatnění principu živého nazírání); účinnost bezprostředního a zprostředkovaného názoru; míra názornosti; názorná pomůcka jako východisko smyslového poznání a zdroj komunikace, specifika symbolických pomůcek; utřídění vyučovacích prostředků, didaktická technika.

13. Specifický význam textových pomůcek ve výuce dějepisu

Textové pomůcky jako východisko teoretického poznávání; práce s písemným historickým pramenem; utřídění textových pomůcek a jejich charakteristika.

14. Základní otázky pedagogického výzkumu a jeho uplatnění v teoretické práci učitele dějepisu

Charakteristika jednotlivých fází pedagogického výzkumu a jim odpovídajících výzkumných metod a technik; struktura výzkumného projektu jako výchozího materiálu pro vstupní oponenturu; základní soubor a stanovení vzorku respondentů, konstrukce zkušebního testu a jeho uplatnění v práci učitele dějepisu.

15. Nové trendy v didaktice dějepisu

Koncept historické kultury a jeho aplikace ve výuce dějepisu. Tj.: Příklady projevů historické kultury, definování pojmu historické kultury, význam rozdílu mezi historickou informací historickou skutečností. Jak se znalost konceptu projevuje ve výukové praxi učitele dějepisu; jak lze jeho prostřednictvím rozvíjet historické vědomí žáků.

16. Regionální dějiny a jejich využití ve výuce dějepisu

Charakteristika regionálních dějin; jejich výhody a úskalí, možnosti využití; zdroje pro výuku regionálních dějin; využití institucí v rámci výuky regionálních dějin; aplikace regionálních dějin na výuku dějepisu v regionu studenta (témata, možnosti, návrhy); terénní výuka v rámci výuky regionálních dějin.

Povinná literatura:

1. Národní dějiny

Měřínský, Z.: České země od příchodu Slovanů po Velkou Moravu. Praha 2002
Profantová, N.: České země za raných Přemyslovců. Praha 2000.
Třeštík, D.: Počátky Přemyslovců. Praha 1997.
Žemlička, J.: Čechy v době knížecí (1034 - 1198). Praha 1997.
Žemlička, J.: Počátky Čech královských 1198 - 1253. Praha 2002.
Žemlička, J.: Století posledních Přemyslovců. Praha 1986, 1998.
Čechura, J.: České země v letech 1310 - 1437. I. - II. Praha 1999 - 2000.
Šmahel, F.: Husitské Čechy. Praha 2001.
Macek, J.: Jagellonský věk v českých zemích I. - IV. 1471 - 1526. Praha 2001 - 2002.
Janáček, J.: Doba předbělohorská 1526 - 1547 I/1-2. Praha 1971 - 1984.
Klučina, P.: Třicetiletá válka. Praha - Litomyšl 2000.
Bělina, P. - Kaše, J. - Kučera, J. P.: Velké dějiny zemí Koruny české, sv. X. 1740 - 1792. Praha 2001.
Petráň, J.: Počátky českého národního obrození. Praha 1990.
Lněničková, J.: České země v době předbřeznové 1792 - 1848. Praha 1999.
Efmertová, M. C.: České země v letech 1848 - 1918. Praha 1998.
Čapka, F.: Dějiny českých zemí 1800-1918. Brno 2003.
Kárník, Z.: České země v éře první republiky (1918 - 1938). I. - III. Praha 2000 - 2002.
Gebhart, J. - Kuklík, J.: Druhá republika 1938 - 39. Praha 2004.
Maršálek, P.: Protektorát Čechy a Morava. Praha 2002.
Kaplan, K.: Československo v poválečné Evropě. Praha 2004.
Vaculík, J. – Čapka, F.: Nástin českých dějin 20. století. Praha 1999.

2. Obecné dějiny

Collins, R.: Evropa raného středověku 300 - 1000. Praha 2004.
Teichová, A. a kol.: Dějiny středověku I. - II. Praha 1968.
Mezník, J.: Přehled dějin středověké západní Evropy. Brno 1995.
Seibt, F.: Lesk a bída středověku. Praha 2000.
MacKeney, R.: Evropa šestnáctého století. Praha 2001.
Drška, V. - Skřivan, A. - Stellner, F.: Kapitoly z dějin evropské politiky do roku 1648. Praha 1995.
Munck, T.: Evropa sedmnáctého století. Praha 2002.
Black, J.: Evropa osmnáctého století. Praha 2005.
Skřivan, A.: Evropská politika 1648 - 1914. Praha 1999.
Drška, V. - Skřivan, A. - Stellner, F.: Kapitoly z dějin mezinárodních vztahů 1648 - 1914. Praha 1994.
Sked, A.: Evropa 19. století. Praha 2005.
Hanuš, J.: Historie moderní doby. Brno 2004.
Johnson, P.: Dějiny 20. století. Praha 1991.
Moravcová, D. - Bělina, P.: Kapitoly z dějin mezinárodních vztahů 1914 - 1941. Praha 1998.
Nálevka, V.: Světová politika ve 20. století I. - II. Praha 2000.
Vinen, R.: Evropa 20. století. Praha 2005.
Wegs, J. R. - Ladrech. R.: Evropa po roce 1945. Praha 2005.
Štěpánek, K.: Obecné dějiny novověku I. Brno 2001.
Štěpánek, K. – Vaculík, J.: Obecné dějiny novověku II. – III. Brno 2000.
Vaculík, J.: Obecné dějiny novověku IV. Brno 1999.
Vaculík, J.: Přehled světových dějin v letech 1917-1945. Brno 2002.
Vaculík, J.: Obecné dějiny novověku V/2. Brno 2001.

3. Didaktika dějepisu

Beneš, Z.: Kleió ve školních škamnách a na stupínku. In: Český časopis historický, 1/2003, s. 1 – 24.
Julínek., S. a kol.: Základy oborové didaktiky dějepisu. Brno 2004.

Labischová D. -Gracová B.: Příručka ke studiu didaktiky dějepisu. Ostravská univerzita v Ostravě, 2008.
Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. Praha 2002.
Historie a škola I. Otázky koncepce českého školního dějepisu. Praha 2002.
Metodické inspirace. Dějepis ve škole. Milevsko 1998 - 2004

Obhajoby bakalářských a magisterských diplomových prací

Dvě tištěné diplomové práce v pevné nebo kroužkové vazbě diplomant odevzdává svému vedoucímu práce nebo sekretářce katedry historie 3 týdny před obhajobou.
Je to odpovědnost vedoucího práce (platí i pro externisty) a diplomanta, že diplomové práce budou na katedře historie ve stanoveném termínu.

Délka vlastní obhajoby: 15-20 min

1) Úvodní expozé diplomanta (cca 5-7 min) – stručné představení obsahu práce, stanovených cílů, stěžejních pramenů, literatury, metod práce. Pokud diplomant potřebuje, připraví si poznámky, je možné využít ppt prezentaci, o které je nutno předem informovat vedoucího práce i předsedu komise a technicky vše zajistit před začátkem obhajob pro hladký průběh. Ppt prezentace musí být připravena tak, aby respektovala vymezený čas pro tuto část obhajoby, tedy do 7 min.
2) Přečtení posudků vedoucího práce a oponenta.
3) Reakce diplomanta na výtky a připomínky v posudcích (doporučujeme připravit se předem, nenechávat na spontánní reakci.
4) Otázky členů komise a odpovědi diplomanta.

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.

Další info