Státní závěrečné zkoušky

Vznik islámu, prorok Mohamed, hidžra – hlavní náboženské texty – sunnité a šiité – vztah islámu k ostatním monoteistickýcm náboženstvím – Arabové ve středověku a jejich vliv na evropskou vědu a kulturu – právo a doktrína – náboženský a sociální charakter islámu – islámská expanze, významné konflikty od středověku do 20. století, islámský fundamentalismus.

Proces christianizace Evropy – papežství a koncily – nové myšlenkové proudy a hereze – církevní rozkoly – středověké a novověké mnišství – reformace, protireformace a rekatolizace – poutní tradice a lidová zbožnost – křesťanské misie – odraz osvícenství a josefinismu v náboženském životě – církev a křesťanství v moderní občanské společnosti – velké osobnosti církevních dějin.

Vznik judaismu a náboženské texty: Tanach, Tóra, Talmud – středověká židovská filozofie: Maimonides – novověké směry: haskala, chasidismus – židovský obchod a průmyslové podnikání v 19. a 20. století – sionismus a vznik státu Izrael – holokaust – významné postavy židovských dějin v 19. a 20. století.

Od Velkomoravské říše k přemyslovskému království – Území Přemyslovců – české země za vlády Lucemburků – od husitství k jagellonské vládě – země Koruny české v habsburském soustátí – jejich postavení a úloha od zemského patriotismu k modernímu českému národnímu povědomí.

Státnické dílo Karla IV. – země Koruny české, postavení jednotlivých zemí v rámci Koruny, vývoj zemí Koruny české do vytvoření habsburské monarchie, Česká koruna za Habsburků.

Český stát v období rozvinutého a vrcholného středověku – územní změny za Habsburků – od vzniku samostatného Československa až k České republice.

Čeští a evropští reformní kazatelé předhusitské doby – Mistr Jan Hus a česká reformace – Jednota bratrská – Předpoklady reformace 16. st. a její hlavní představitelé – Erasmus Rotterdamský a humanismus – Confessio augustana – reformace a tridentský koncil – zvláštnosti reformace v Anglii – novokřtěnectví – nekatolické církve a hnutí v předbělohorských Čechách a na Moravě – společensko-hospodářské otázky české a evropské reformace.

Otázky smyslu, identity a perspektiv "češství" – smysl českých dějin v kontextu evropských dějin – „češství a evropanství“ – česká otázka od Palackého k Masarykovi, polemika o tzv. smyslu českých dějin.

Německá kolonizace – nacionalizace 19. století – Češi, Němci a vznik ČSR – dvacetiletí Čechů a Němců v demokratickém čs. státě, rozbití ČSR – protektorát a geneze odsunu – mezinárodní rámec odsunu sudetských Němců a jeho realizace, interpretace odsunu.

Charakteristika významných rysů a znaků, a to zejména hmotné kultury, architektury, malířství a sochařství a vhodné průměty se soudobými světonázory nebo životním stylem, nutno doložit konkrétními příklady.

Baroko dynamické a klasické, rokoko – klasicismus a empír – romantismus a historismus – projevy moderní kultury v malířství a sochařství od impresionismu, secese a funkcionalismus v architektuře, nutno doložit konkrétními příklady.

Pojmy národ a stát v dějinách – etnická mapa Evropy – románské: germánské, ugrofinské, baltské a slovanské národy – velké a malé národy a její historie – národnostní menšiny). Židé v Evropě. Romové.

Vznik měst, rozvoj měst ve 13. století, tržní okruhy, cechy, výrobní a obchodní privilegia, měšťanská politika a kultura, rozvoj vzdělanosti, univerzity – světový trh, rozvoj obchodu, průmyslová revoluce, vznik průmyslových oblastí – úloha měst při formování a rozvoji občanské demokratické společnosti.

Mnohonárodnostní monarchie 19. století: Rakousko-Uhersko, Rusko, Německé císařství, Osmanská říše – vznik „národních“ států po první světové válce – neúspěch meziválečné politiky ochrany menšin a radikální řešení problematiky menšin po druhé světové válce.

Počátky kolonialismu a jeho vazby na zámořské objevy – historicko-geografická charakteristika – význam a důsledky sedmileté války pro další rozvoj koloniálních říší.

Historicko-geografická charakteristika koloniálních impérií v 19. a 20. století do konce druhé světové války – rozklad koloniálního systému po druhé světové válce.

Latinská Amerika – revoluce doby předbřeznové – 1848/49.

Charakteristika evropských monarchií: zejména Francie, Španělsko, habsburská monarchie, Anglie, Rusko, Polsko a Osmanská říše – významné události, které ovlivnily posílení, konzervaci nebo pád evropských absolutistických monarchií.

Charakteristika evropských monarchií: zejména Francie, Španělsko, habsburská monarchie, Anglie, Rusko a Osmanská říše – významné události, které ovlivnily posílení, konzervaci nebo pád evropských absolutistických monarchií.

Krize Osmanské říše v první polovině 19. století – rusko-turecká válka a berlínský kongres 1878 – balkánské války 1912–1913 – rozpad Osmanské říše po první světové válce.

První světová válka – hospodářská krize – druhá světová válka.

Demokratické a totalitní režimy v Evropě – mezinárodní řešení bezpečnostní situace.

První fáze studené války – dekolonizace – OSN – osobnosti: Západ, Východ, třetí svět.

Studená válka – dekolonizace – osobnosti: Západ, Východ, třetí svět.

Vznik disciplíny jako výsledek diferenciačního procesu novodobého rozvoje věd, hlavní představitelé a významnější metodické práce; charakteristika cílů didaktiky dějepisu a definování jejího předmětu.

Dějepisný didaktický systém jako pedagogická modifikace vědního systému historie, příbuzné znaky a odlišnosti.

Postavení dějepisu jako integrujícího předmětu společenskovědního vzdělání - součásti všeobecného vzdělání; vztah k ostatním vyučovacím předmětům, otázka vertikálních a horizontálních souvislostí, intro- a interdisciplinární koordinace.

Charakteristika významu předmětu, jeho obsahu, cílů a úkolů v oblasti poznatkové, hodnotové a schopnostní a dovednostní.

Soustava jako soubor specifických kvalit, jež má žák na určitém stupni či druhu školy získat; různé stupně konkretizace učiva v základních pedagogických dokumentech; charakteristika učebních plánů, učebních osnov (cyklické osnování učiva) a dějepisných učebnic (analýza jejich funkce informativní, formativní a metodologické).

Řešení disproporce mezi sumativním nárůstem historického obsahu, náročného pro žáky, a jejich reálnými schopnostmi; různé přístupy výběru - např. liberální, paradigmatický, systémový - základního učiva.

Analýza jako stěžejní metoda didaktiky dějepisu umožňující fundovanou rozvahu i objektivní hodnocení veškeré didaktické činnosti; analýza obsahová (historická), didaktická (hodnotová) a organizačně metodická.

Ústřední (základní pedagogické dokumenty), regionální (metodická činnost regionálních dějepisných kabinetů) a individuální programování výuky (ročníkové a tematické plány a plány vyučovací hodiny).

Obecně didaktická charakteristika procesu, jeho stránka obsahová a dějová; hlavní činitelé procesu, vyučování a učení; zvláštnosti a dějepis jako integrující předmět výrazně formativního zaměření, předpokládá uplatnění názorného vyučování (nejen jako ilustrace, ale jako jediná možnost zpřístupňování specifických historických poznatků, náročných na jejich osvojování); vede k rozvoji historického myšlení (logických myšlenkových postupů), k orientaci v čase a prostoru, k chápání historické geneze i horizontálních vazeb (chronologie, synchronizace).

Vyučovací formy jako organizační zabezpečení procesu výuky; formy třídně-hodinového systému; typy a druhy vyučovacích hodin dějepisu; povinné a zájmové mimotřídní a mimoškolní vyučovací formy.

Kritéria volby vyučovacích metod, jejich utřídění (metody motivační, expoziční, fixační a diagnostické) a charakteristika; příklady metodických postupů podle fází kombinované a jiných typů vyučovacích hodin.

Didaktická nutnost názorného vyučování v dějepise (nemožnost uplatnění principu živého nazírání); účinnost bezprostředního a zprostředkovaného názoru; míra názornosti; názorná pomůcka jako východisko smyslového poznání a zdroj komunikace, specifika symbolických pomůcek; utřídění vyučovacích prostředků, didaktická technika.

Textové pomůcky jako východisko teoretického poznávání; práce s písemným historickým pramenem; utřídění textových pomůcek a jejich charakteristika.

Charakteristika jednotlivých fází pedagogického výzkumu a jim odpovídajících výzkumných metod a technik; struktura výzkumného projektu jako výchozího materiálu pro vstupní oponenturu; základní soubor a stanovení vzorku respondentů, konstrukce zkušebního testu a jeho uplatnění v práci učitele dějepisu.

Koncept historické kultury a jeho aplikace ve výuce dějepisu. Tj.: Příklady projevů historické kultury, definování pojmu historické kultury, význam rozdílu mezi historickou informací historickou skutečností. Jak se znalost konceptu projevuje ve výukové praxi učitele dějepisu; jak lze jeho prostřednictvím rozvíjet historické vědomí žáků.

Charakteristika regionálních dějin; jejich výhody a úskalí, možnosti využití; zdroje pro výuku regionálních dějin; využití institucí v rámci výuky regionálních dějin; aplikace regionálních dějin na výuku dějepisu v regionu studenta (témata, možnosti, návrhy); terénní výuka v rámci výuky regionálních dějin.

Měřínský, Z.: České země od příchodu Slovanů po Velkou Moravu. Praha 2002
Profantová, N.: České země za raných Přemyslovců. Praha 2000.
Třeštík, D.: Počátky Přemyslovců. Praha 1997.
Žemlička, J.: Čechy v době knížecí (1034 - 1198). Praha 1997.
Žemlička, J.: Počátky Čech královských 1198 - 1253. Praha 2002.
Žemlička, J.: Století posledních Přemyslovců. Praha 1986, 1998.
Čechura, J.: České země v letech 1310 - 1437. I. - II. Praha 1999 - 2000.
Šmahel, F.: Husitské Čechy. Praha 2001.
Macek, J.: Jagellonský věk v českých zemích I. - IV. 1471 - 1526. Praha 2001 - 2002.
Janáček, J.: Doba předbělohorská 1526 - 1547 I/1-2. Praha 1971 - 1984.
Klučina, P.: Třicetiletá válka. Praha - Litomyšl 2000.
Bělina, P. - Kaše, J. - Kučera, J. P.: Velké dějiny zemí Koruny české, sv. X. 1740 - 1792. Praha 2001.
Petráň, J.: Počátky českého národního obrození. Praha 1990.
Lněničková, J.: České země v době předbřeznové 1792 - 1848. Praha 1999.
Efmertová, M. C.: České země v letech 1848 - 1918. Praha 1998.
Čapka, F.: Dějiny českých zemí 1800-1918. Brno 2003.
Kárník, Z.: České země v éře první republiky (1918 - 1938). I. - III. Praha 2000 - 2002.
Gebhart, J. - Kuklík, J.: Druhá republika 1938 - 39. Praha 2004.
Maršálek, P.: Protektorát Čechy a Morava. Praha 2002.
Kaplan, K.: Československo v poválečné Evropě. Praha 2004.
Vaculík, J. – Čapka, F.: Nástin českých dějin 20. století. Praha 1999.

Collins, R.: Evropa raného středověku 300 - 1000. Praha 2004.
Teichová, A. a kol.: Dějiny středověku I. - II. Praha 1968.
Mezník, J.: Přehled dějin středověké západní Evropy. Brno 1995.
Seibt, F.: Lesk a bída středověku. Praha 2000.
MacKeney, R.: Evropa šestnáctého století. Praha 2001.
Drška, V. - Skřivan, A. - Stellner, F.: Kapitoly z dějin evropské politiky do roku 1648. Praha 1995.
Munck, T.: Evropa sedmnáctého století. Praha 2002.
Black, J.: Evropa osmnáctého století. Praha 2005.
Skřivan, A.: Evropská politika 1648 - 1914. Praha 1999.
Drška, V. - Skřivan, A. - Stellner, F.: Kapitoly z dějin mezinárodních vztahů 1648 - 1914. Praha 1994.
Sked, A.: Evropa 19. století. Praha 2005.
Hanuš, J.: Historie moderní doby. Brno 2004.
Johnson, P.: Dějiny 20. století. Praha 1991.
Moravcová, D. - Bělina, P.: Kapitoly z dějin mezinárodních vztahů 1914 - 1941. Praha 1998.
Nálevka, V.: Světová politika ve 20. století I. - II. Praha 2000.
Vinen, R.: Evropa 20. století. Praha 2005.
Wegs, J. R. - Ladrech. R.: Evropa po roce 1945. Praha 2005.
Štěpánek, K.: Obecné dějiny novověku I. Brno 2001.
Štěpánek, K. – Vaculík, J.: Obecné dějiny novověku II. – III. Brno 2000.
Vaculík, J.: Obecné dějiny novověku IV. Brno 1999.
Vaculík, J.: Přehled světových dějin v letech 1917-1945. Brno 2002.
Vaculík, J.: Obecné dějiny novověku V/2. Brno 2001.

Beneš, Z.: Kleió ve školních škamnách a na stupínku. In: Český časopis historický, 1/2003, s. 1 – 24.
Julínek., S. a kol.: Základy oborové didaktiky dějepisu. Brno 2004.

Labischová D. -Gracová B.: Příručka ke studiu didaktiky dějepisu. Ostravská univerzita v Ostravě, 2008.
Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. Praha 2002.
Historie a škola I. Otázky koncepce českého školního dějepisu. Praha 2002.
Metodické inspirace. Dějepis ve škole. Milevsko 1998 - 2004