Tematické okruhy k státní závěrečné zkoušce
(platí od JS 2025)
Bakalářské studium

Studijní program: DĚJEPIS SE ZAMĚŘENÍM NA VZDĚLÁVÁNÍ 

Délka přípravy: 25 min
Délka zkoušky: 25-30 min

Otázky pro SZZ – obor dějepis obsahují světové a české dějiny. Časová a tematická šířka neznamená, že posluchač musí zodpovědět celou otázku. Každý tematický blok představuje komplex dílčích otázek, z nichž jednu ze světových a jednu z českých dějin examinátoři doporučí k rozpravě. Upřesnění, na co se má zaměřit je v kompetenci komise pro SZZ. Po přípravě se předpokládá samostatný výklad studenta, důraz na souvislosti, propojení politických, hospodářských, sociálních a kulturních dějin. Zkoušející vstupují do výkladu studenta, pokud tento výklad není plynulý, pokud student udělá chybu, vynechá něco zásadního apod., Dílčí otázky členů komise se mohou týkat jakékoliv části vylosované otázky. Student svůj výklad může opírat o poznámky pořízené v přípravě. Předpokládá se a velmi se doporučuje práce s atlasem dějin (některé otázky jsou na práci s mapou přímo postavené, např. objevné plavby, šíření reformace, územní vývoj českého státu, kolonizace a dekolonizace aj.) Pro úspěšné zvládnutí otázky se předpokládá elementární znalost odborné literatury k tématu.

Národní a obecné dějiny:

Tematické okruhy k státní závěrečné zkoušce
(platí pro PS 2024)
Bakalářské studium

Studijní program: DĚJEPIS SE ZAMĚŘENÍM NA VZDĚLÁVÁNÍ

1. Pravěk:
Charakteristika doby a života lovecko-sběračské pospolitosti - technologie výroby nástrojů - slavná tábořiště - nejstarší umění - "neolitická revoluce" - charakteristika vývoje pravěkých populací od eneolitu do doby železné - památky hmotné kultury (šperk, nástroje, zbraně, keramika) - život a smrt v pravěku.

2. Starověk:
Nejstarší starověké civilizace Blízkého a Středního východu - Antické Řecko (uspořádání společnosti, hlavní dějinné konflikty, kultura) - vývoj Římské říše v jednotlivých historických epochách (království, republika, císařství) - Římská říše a barbarikum - počátky křesťanství - zánik Západořímské říše a její dědictví.

3. Raný středověk:
Příčiny zániku antického světa. Stěhování národů. Germáni. Slované. Etatizace raně středověké Evropy. Kočovné národy. První germánské státní útvary. Vývoj v Itálii. Franská říše. Anglie. Vikingská expanze. Kyjevská Rus. Islám. Byzantská říše. Církev a její boj o emancipaci. Raně středověké hospodářství a společnost. Velká Morava. Počátky českého přemyslovského státu.

4. Vrcholný středověk:
Anglo-francouzské soupeření od počátků do stoleté války. Svatá říše římská. Uhry. Polsko. Křížové výpravy. Východní Evropa. Mongolský vpád. Český stát za posledních Přemyslovců. Kolonizace, emfyteuze, zakládání měst.

5. Pozdní středověk:
Západní Evropa ve 13. - 15. století. Stoletá válka. Rusko ve 14. - 15. století. Rozklad a pád Byzance. Osmanská říše ve 14. - 15. století. Hanza, Benátky a Janov. Střední Evropa ve 13. - 15. století. Církev, univerzity a města ve 14. - 15. století. Papežství a konciliarismus. Český stát za Lucemburků. Husitská revoluce. Vláda Jiřího z Poděbrad. Česká stavovská monarchie za Jagellonců.

6. Nástup novověku:
Renesance a humanismus – kultura, věda společnost, osobnosti. Dějinné zvláštnosti v Polsku a Rusku 16. století. Geografické objevy a formování kolonií. Likvidace indiánských říší ve střední a Latinské Americe. Nástup Habsburků na český a uherský trůn.

7. Reformace a protireformace:
Reformace, její představitelé a rozšíření po Evropě. Alžbětinská Anglie. Náboženské války ve Francii. Říše Karla V. Tridentský koncil. Katolická liga a protestantská unie. Třicetiletá válka. Formování české stavovské opozice proti Habsburkům. Česká konfese. Rudolfův Majestát. České stavovské povstání a pobělohorská rekatolizace.

8. Barokní doba:
Baroko. Francie Ludvíka XIV. Absolutismus. Merkantilismus. Válka o dědictví španělské. Svatá říše po třicetileté válce a vznik velmocenského Pruska. Turci ve střední Evropě. České země součástí mnohonárodnostní habsburské monarchie. Pobělohorská emigrace.

9. Osvícenský absolutismus:
Osvícenský absolutismus v Evropě a jeho podoby. České země za vlády Marie Terezie a Josefa II. Reformy a opatření v řízení státu. Války o dědictví rakouské. Sedmiletá válka.

10. Raně novověké státy:
Nizozemská revoluce. Anglická revoluce. Průmyslová revoluce. Vznik USA. Velká francouzská revoluce. Počátky českého národního obrození.

11. Napoleonské války:
Konzulát a císařství ve Francii. Průběh a výsledky napoleonských válek. Protifrancouzské koalice. Vídeňský kongres a jeho důsledky pro Evropu. České země za napoleonských válek. České národní obrození.

12. Evropa a svět v první polovině 19. století:
Revoluce 1848-1849 v Evropě. Svatá aliance. Restaurace a červencová revoluce ve Francii. Národně osvobozenecké hnutí v Belgii, Řecku, Polsku a Latinské Americe. České země za předbřeznového režimu v habsburské monarchii.

13. Druhá polovina 19. století a formování občanské společnosti:
Americká občanská válka. Kolonizace. Vznik Rakousko-Uherska. Dělnické hnutí (I. a II. internacionála). Prusko-rakouská a prusko-francouzská válka. Sjednocení Itálie a Německa.
Neoabsolutismus a obnovení ústavních poměrů v habsburské monarchii.

14. Přelom 19. a 20. století v Evropě:
Evropa po Berlínském kongresu. Osmanská říše. Boj za všeobecné volební právo. Dělnické hnutí. Bosenská krize. Rozdělení Evropy na dva bloky. Balkánské války 1912-1913. Diferenciace českého politického života.

15. První světová válka:
Příčiny, průběh a důsledky války. Válečné cíle. Západní a východní bojiště. Ruské revoluce 1917. Konec války. Mírové smlouvy a vznik nástupnických států. Politická situace v českých zemích. Domácí a zahraniční československý odboj.

16. Meziválečné období:
Společnost národů. Malá dohoda. Mezinárodní komunismus. Bolševický režim v Rusku. Fašismus v Itálii a ve Španělsku. Světová ekonomika a hospodářská krize. Výmarská republika a nacismus v Německu. Čína. První a druhá Československá republika.

17. Druhá světová válka:
Příčiny, průběh a důsledky války. Podivná válka. Ruské bojiště. Spojenecké konference. Hlavní světová bojiště. Protektorát Čechy a Morava. Slovenský stát. Československý odboj (zahraniční, domácí).

18. Období 1945–1956:
Vznik a krize sovětského bloku. Západní demokracie. První fáze studené války. Dekolonizace. Mezinárodní konflikty. Třetí ČSR 1945-1948. Od únorového převratu k politickým procesům v padesátých letech.

19. Od Suezské krize do rozpadu sovětského bloku:
Osmašedesátý rok a normalizace. Evropská integrace. Rozpad sovětského bloku. Dekolonizace. Studená válka. Důležité mezinárodní konflikty do počátku devadesátých let 20. století.

Tematické okruhy k státní závěrečné zkoušce
(platí od JS 2025)
Navazující magisterské studium

Studijní program: UČITELSTVÍ DĚJEPISU PRO ZŠ

I. Dějepis 
II. Didaktika dějepisu (viz Integrovaná SZZ s pedagogikou a psychologií)

Délka přípravy: 30 min
Délka zkoušky: cca 10 min světové dějiny, 10 min české dějiny, 10 min. didaktika

Otázky pro SZZ – obor dějepis obsahují světové a české dějiny a didaktiku dějepisu. Časová a tematická šířka neznamená, že posluchač musí zodpovědět celou otázku. Každý tematický blok představuje komplex dílčích otázek, z nichž jednu ze světových a jednu z českých dějin examinátoři doporučí k rozpravě. Upřesnění, na co se má zaměřit je v kompetenci komise pro SZZ. Po přípravě se předpokládá samostatný výklad studenta, důraz na souvislosti, schopnost vysvětlení stěžejních problémů, schopnost komparace, propojení politických, hospodářských, sociálních a kulturních dějin s dějinami každodennosti. Zkoušející vstupují do výkladu studenta, pokud tento výklad není plynulý, pokud student udělá chybu, vynechá něco zásadního apod., Dílčí otázky členů komise se mohou týkat jakékoliv části vylosované otázky. Student svůj výklad může opírat o poznámky pořízené v přípravě. Předpokládá se a velmi se doporučuje práce s atlasem dějin (některé otázky jsou na práci s mapou přímo postavené, např. objevné plavby, šíření reformace, územní vývoj českého státu, kolonizace a dekolonizace aj.) Pro úspěšné zvládnutí otázky se předpokládá elementární znalost odborné literatury k tématu z dějepisu i didaktiky dějepisu.

Didaktika: Po přípravě se předpokládá samostatný výklad studenta, důraz je kladen na schopnost využít strukturu tématu k jeho výstižnému objasnění. Formulace z didaktické a metodické teorie dějepisu (resp. klíčové pojmy) nutno důsledně doprovázet příklady ze školské praxe.

Tematické okruhy k státní závěrečné zkoušce
(platí pro PS 2024)
Navazující magisterské studium

Studijní program: UČITELSTVÍ DĚJEPISU PRO ZŠ

I. Dějepis

1. Islám.
(vznik islámu, prorok Mohamed, hidžra – hlavní náboženské texty – sunnité a šiité – vztah islámu k ostatním monoteistickýcm náboženstvím – Arabové ve středověku a jejich vliv na evropskou vědu a kulturu – právo a doktrína – náboženský a sociální charakter islámu – islámská expanze, významné konflikty od středověku do 20. století, islámský fundamentalismus)

2. Křesťanství.
(proces christianizace Evropy – papežství a koncily – nové myšlenkové proudy a hereze – církevní rozkoly – středověké a novověké mnišství – reformace, protireformace a rekatolizace – poutní tradice a lidová zbožnost – křesťanské misie – odraz osvícenství a josefinismu v náboženském životě – církev a křesťanství v moderní občanské společnosti – velké osobnosti církevních dějin)

3. Židovství.
(vznik judaismu a náboženské texty: Tanach, Tóra, Talmud – středověká židovská filozofie: Maimonides – novověké směry: haskala, chasidismus – židovský obchod a průmyslové podnikání v 19. a 20. století – sionismus a vznik státu Izrael – holokaust – významné postavy židovských dějin v 19. a 20. století)

4. Český stát ve střední Evropě.
(od Velkomoravské říše k přemyslovskému království – Území Přemyslovců – české země za vlády Lucemburků – od husitství k jagellonské vládě – země Koruny české v habsburském soustátí – jejich postavení a úloha od zemského patriotismu k modernímu českému národnímu povědomí)

5. České království a vedlejší země.
(státnické dílo Karla IV. – země Koruny české, postavení jednotlivých zemí v rámci Koruny, vývoj zemí Koruny české do vytvoření habsburské monarchie, Česká koruna za Habsburků)

6. Územní vývoj českého státu.
(český stát v období rozvinutého a vrcholného středověku – územní změny za Habsburků – od vzniku samostatného Československa až k České republice)

7. Česká a evropská reformace.
(čeští a evropští reformní kazatelé předhusitské doby – Mistr Jan Hus a česká reformace – Jednota bratrská – Předpoklady reformace 16. st. a její hlavní představitelé – Erasmus Rotterdamský a humanismus – Confessio augustana – reformace a tridentský koncil – zvláštnosti reformace v Anglii – novokřtěnectví – nekatolické církve a hnutí v předbělohorských Čechách a na Moravě – společensko-hospodářské otázky české a evropské reformace)

8. Česká otázka v kontextu dějin.
(otázky smyslu, identity a perspektiv "češství" – smysl českých dějin v kontextu evropských dějin – „češství a evropanství“ – česká otázka od Palackého k Masarykovi, polemika o tzv. smyslu českých dějin)

9. Češi a Němci v českých zemích.
(německá kolonizace – nacionalizace 19. století – Češi, Němci a vznik ČSR – dvacetiletí Čechů a Němců v demokratickém čs. státě, rozbití ČSR – protektorát a geneze odsunu – mezinárodní rámec odsunu sudetských Němců a jeho realizace, interpretace odsunu)

10. Kulturní epochy od pravěku po renesanci.
(charakteristika významných rysů a znaků, a to zejména hmotné kultury, architektury, malířství a sochařství a vhodné průměty se soudobými světonázory nebo životním stylem, nutno doložit konkrétními příklady)

11. Kulturní epochy od baroka po 20. století.
(baroko dynamické a klasické, rokoko – klasicismus a empír – romantismus a historismus – projevy moderní kultury v malířství a sochařství od impresionismu, secese a funkcionalismus v architektuře, nutno doložit konkrétními příklady)

12. Současná etnická struktura Evropy a její historie.
(pojmy národ a stát v dějinách – etnická mapa Evropy – románské: germánské, ugrofinské, baltské a slovanské národy – velké a malé národy a její historie – národnostní menšiny). Židé v Evropě. Romové.

13. Středověké a novověké město.
(vznik měst, rozvoj měst ve 13. století, tržní okruhy, cechy, výrobní a obchodní privilegia, měšťanská politika a kultura, rozvoj vzdělanosti, univerzity – světový trh, rozvoj obchodu, průmyslová revoluce, vznik průmyslových oblastí – úloha měst při formování a rozvoji občanské demokratické společnosti)

14. Národnostní situace ve střední a východní Evropě v 19. a 20. století.
(mnohonárodnostní monarchie 19. století: Rakousko-Uhersko, Rusko, Německé císařství, Osmanská říše – vznik „národních“ států po první světové válce – neúspěch meziválečné politiky ochrany menšin a radikální řešení problematiky menšin po druhé světové válce)

15. Kolonialismus v raném novověku.
(počátky kolonialismu a jeho vazby na zámořské objevy – historicko-geografická charakteristika – význam a důsledky sedmileté války pro další rozvoj koloniálních říší)

16. Kolonialismus v 19. a 20. století.
(historicko-geografická charakteristika koloniálních impérií v 19. a 20. století do konce druhé světové války – rozklad koloniálního systému po druhé světové válce)

17. Proměny politických režimů v 19. století.
(Latinská Amerika – revoluce doby předbřeznové – 1848/49)

18. Absolutistické monarchie od 17. století do Velké francouzské revoluce.
(charakteristika evropských monarchií: zejména Francie, Španělsko, habsburská monarchie, Anglie, Rusko, Polsko a Osmanská říše – významné události, které ovlivnily posílení, konzervaci nebo pád evropských absolutistických monarchií)

19. Absolutistické monarchie od 19. století do první světové války.
(charakteristika evropských monarchií: zejména Francie, Španělsko, habsburská monarchie, Anglie, Rusko a Osmanská říše – významné události, které ovlivnily posílení, konzervaci nebo pád evropských absolutistických monarchií)

20. "Východní otázka" v mezinárodních vztazích 19. a 20. století.
(krize Osmanské říše v první polovině 19. století – rusko-turecká válka a berlínský kongres 1878 – balkánské války 1912–1913 – rozpad Osmanské říše po první světové válce)

21. Globální krize první poloviny 20. století, jejich příčiny, průběh a důsledky.
(první světová válka – hospodářská krize – druhá světová válka)

22. Evropa mezi světovými válkami.
(demokratické a totalitní režimy v Evropě – mezinárodní řešení bezpečnostní situace)

23. Demokracie a totalita od roku 1945 do roku 1960.
(první fáze studené války – dekolonizace – OSN – osobnosti: Západ, Východ, třetí svět)

24. Demokracie a totalita od roku 1961 do roku 1993.
(studená válka – dekolonizace – osobnosti: Západ, Východ, třetí svět)

II. Didaktika

1. Vznik didaktiky dějepisu, charakteristika předmětu
Vznik disciplíny jako výsledek diferenciačního procesu novodobého rozvoje věd, hlavní představitelé a významnější metodické práce; charakteristika cílů didaktiky dějepisu a definování jejího předmětu.

2. Vztah historie jako vědy k dějepisu jako vyučovacímu předmětu
Dějepisný didaktický systém jako pedagogická modifikace vědního systému historie, příbuzné znaky a odlišnosti.

3. Místo dějepisu v soustavě vyučovacích předmětů
Postavení dějepisu jako integrujícího předmětu společenskovědního vzdělání - součásti všeobecného vzdělání; vztah k ostatním vyučovacím předmětům, otázka vertikálních a horizontálních souvislostí, intro- a interdisciplinární koordinace.

4. Pojetí dějepisu
Charakteristika významu předmětu, jeho obsahu, cílů a úkolů v oblasti poznatkové, hodnotové a schopnostní a dovednostní.

5. Co rozumíte soustavou dějepisného vyučování a v kterých základních pedagogických dokumentech je zakotvena
Soustava jako soubor specifických kvalit, jež má žák na určitém stupni či druhu školy získat; různé stupně konkretizace učiva v základních pedagogických dokumentech; charakteristika učebních plánů, učebních osnov (cyklické osnování učiva) a dějepisných učebnic (analýza jejich funkce informativní, formativní a metodologické).

6. Teorie výběru dějepisného učiva
Řešení disproporce mezi sumativním nárůstem historického obsahu, náročného pro žáky, a jejich reálnými schopnostmi; různé přístupy výběru - např. liberální, paradigmatický, systémový - základního učiva.

7. Teoretické otázky didaktické analýzy
Analýza jako stěžejní metoda didaktiky dějepisu umožňující fundovanou rozvahu i objektivní hodnocení veškeré didaktické činnosti; analýza obsahová (historická), didaktická (hodnotová) a organizačně metodická.

8. Plánování dějepisné výuky
Ústřední (základní pedagogické dokumenty), regionální (metodická činnost regionálních dějepisných kabinetů) a individuální programování výuky (ročníkové a tematické plány a plány vyučovací hodiny).

9. Výchovně vzdělávací proces a jeho zvláštnosti při výuce dějepisu
Obecně didaktická charakteristika procesu, jeho stránka obsahová a dějová; hlavní činitelé procesu, vyučování a učení; zvláštnosti a dějepis jako integrující předmět výrazně formativního zaměření, předpokládá uplatnění názorného vyučování (nejen jako ilustrace, ale jako jediná možnost zpřístupňování specifických historických poznatků, náročných na jejich osvojování); vede k rozvoji historického myšlení (logických myšlenkových postupů), k orientaci v čase a prostoru, k chápání historické geneze i horizontálních vazeb (chronologie, synchronizace).

10. Problematika vyučovacích forem dějepisné výuky; jejich utřídění a charakteristika
Vyučovací formy jako organizační zabezpečení procesu výuky; formy třídně-hodinového systému; typy a druhy vyučovacích hodin dějepisu; povinné a zájmové mimotřídní a mimoškolní vyučovací formy.

11. Problematika vyučovacích metod dějepisné výuky; jejich utřídění a charakteristika
Kritéria volby vyučovacích metod, jejich utřídění (metody motivační, expoziční, fixační a diagnostické) a charakteristika; příklady metodických postupů podle fází kombinované a jiných typů vyučovacích hodin.

12. Význam názornosti pro výuku dějepisu; utřídění a charakteristika vyučovacích prostředků
Didaktická nutnost názorného vyučování v dějepise (nemožnost uplatnění principu živého nazírání); účinnost bezprostředního a zprostředkovaného názoru; míra názornosti; názorná pomůcka jako východisko smyslového poznání a zdroj komunikace, specifika symbolických pomůcek; utřídění vyučovacích prostředků, didaktická technika.

13. Specifický význam textových pomůcek ve výuce dějepisu
Textové pomůcky jako východisko teoretického poznávání; práce s písemným historickým pramenem; utřídění textových pomůcek a jejich charakteristika.

14. Základní otázky pedagogického výzkumu a jeho uplatnění v teoretické práci učitele dějepisu
Charakteristika jednotlivých fází pedagogického výzkumu a jim odpovídajících výzkumných metod a technik; struktura výzkumného projektu jako výchozího materiálu pro vstupní oponenturu; základní soubor a stanovení vzorku respondentů, konstrukce zkušebního testu a jeho uplatnění v práci učitele dějepisu.

15. Nové trendy v didaktice dějepisu
Koncept historické kultury a jeho aplikace ve výuce dějepisu. Tj.: Příklady projevů historické kultury, definování pojmu historické kultury, význam rozdílu mezi historickou informací historickou skutečností. Jak se znalost konceptu projevuje ve výukové praxi učitele dějepisu; jak lze jeho prostřednictvím rozvíjet historické vědomí žáků.

16. Regionální dějiny a jejich využití ve výuce dějepisu
Charakteristika regionálních dějin; jejich výhody a úskalí, možnosti využití; zdroje pro výuku regionálních dějin; využití institucí v rámci výuky regionálních dějin; aplikace regionálních dějin na výuku dějepisu v regionu studenta (témata, možnosti, návrhy); terénní výuka v rámci výuky regionálních dějin.

Obhajoby bakalářských a magisterských diplomových prací

Dvě tištěné diplomové práce v pevné nebo kroužkové vazbě (text může být po obou stranách listu) diplomant odevzdává svému vedoucímu práce nebo sekretářce katedry historie nejpozději 3 týdny před obhajobou.
Je odpovědností vedoucího práce (platí i pro externisty) a diplomanta, že diplomové práce budou na katedře historie ve stanoveném termínu. Vedoucí práce zodpovídá za přítomnost minimálně jedné tištěné práce u obhajoby.

Délka vlastní obhajoby: 15-20 min

1) Úvodní expozé diplomanta (cca 5-7 min) – stručné představení obsahu práce, stanovených cílů, stěžejních pramenů, literatury, metod práce. Pokud diplomant potřebuje, připraví si poznámky, je možné využít ppt prezentaci, o které je nutno předem informovat vedoucího práce i předsedu komise a technicky vše zajistit před začátkem obhajob pro hladký průběh. Ppt prezentace musí být připravena tak, aby respektovala vymezený čas pro tuto část obhajoby, tedy do 7 min.
2) Přečtení posudků vedoucího práce a oponenta.
3) Reakce diplomanta na výtky a připomínky v posudcích (doporučujeme připravit se předem, nenechávat na spontánní reakci.
4) Otázky členů komise a odpovědi diplomanta.

Okruhy k závěrečné zkoušce oboru
Učitelství dějepisu pro střední školy – způsobilost vykonávat přímou pedagogickou činnost na SŠ

I. Obhajoba závěrečné práce

II. Dějepis s didaktikou
1. Textová didaktická média s akcentem na didaktizované písemné prameny starších dějin a jejich zařazení do středoškolské výuky.
2. Textová didaktická média s akcentem na didaktizované písemné prameny moderních dějin a jejich zařazení do středoškolské výuky.
3. Specifika předmětu dějepis v Rámcových vzdělávacích programech pro gymnázia a střední odborné vzdělávání
4. Specifika vizuálních a audiovizuálních médií a jejich metodická aplikace do dějepisné výuky.
5. Didaktizace uměleckého díla a jeho aplikace do dějepisné výuky.
6. Regionalistika v dějepisné výuce střední školy.
7. Badatelská výuka v dějepisu.
8. Klíčové mezníky pozdně středověké a raně novověké Moravy.
9. Aktuální problémy studia středověkých a raně-novověkých dějin.
10. Aktuální problémy studia dějin 19. a 20. stol.
11. Stěžejní historické mýty a stereotypy českých dějin.
12. Střední a východní Evropa v 19. a 20. stol optikou středoškolského dějepisu.
13. Národnostní menšiny ve střední a východní Evropě v 19. a 20. stol.
14. Církevní dějiny 19. a 20 stol.
15. Didaktická aplikace vybraného historického tématu do dějepisné výuky – návrh forem, metod a prostředků, časové rozvržení, prohlubující informační zdroje apod.

III. Literatura
BARTOŠ, Josef – SCHULZ, Jindřich – TRAPL, Miloš, Regionální dějiny. Pojetí, poslání, metodika, Olomouc 2004.
CERMANN Ivo, - KOLDINSKÁ Marie Šedivá, kol.: Základní problémy studia raného novověku. NLN – Nakladatelství Lidové noviny Praha 2013.
HONZÁK, František – PEČENKA, Marek – STELLNER, František – VLČKOVÁ, Jitka, Evropa v proměnách staletí, Praha 2001.
JIRÁSEK Zdeněk – Písková Milada: Čítanka k obecným a českým dějinám 20. století. Slezská univerzita 1997.
JOHNSON, Paul. Dějiny 20. století. LEDA: Praha, 2022.
KŘEN, Jan, Dvě století střední Evropy, Argo: Praha, 2019.
LABISCHOVÁ, Denisa – GRACOVÁ, Blažena. Příručka ke studiu didaktiky dějepisu. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 2008.
MAREK Zdeněk –Sklenářová Sylva –Štěpán Jiří: Dokumenty obecných dějin 20. století. Hradec Králové 2006.
MERVART Jan –Musilová Dana– Veselý Martin: Čítanka k dějinám 20. století. Hradec Králové 2005.
PANDEL, Hans Jürgen – SCHNEIDER, Gerhard (eds). Handbuch Medien im Geschichtsunterricht. Schwalbach/Ts.: Wochenschau, 2005.
PETTY, Geoffrey. Moderní vyučování. Praha: Portál 1996.
PUTNA, Martin C., Obrazy z dějin střední Evropy, Praha 2018.
RAK, Jiří. Bývali Čechové…České historické mýty a stereotypy. Praha: H&H, 1994.
SKOUPÝ Arnošt: Texty k obecným dějinám novověku. II. 1871-1918. Olomouc 1992.
Stereotypy a mýty v dějepisném vyučování. Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně, 2008.
STRADLING, Robert. Multiperspektivita ve vyučování dějepisu: příručka pro učitele. Praha: MŠMT, 2004.
STRADLING, Robert. Jak učit evropské dějiny 20. století. Praha: MŠMT, 2004.

IV. Manuál k průběhu ZZ
Program je ukončen absolvováním obhajoby závěrečné písemné práce a závěrečné zkoušky před komisí. Otázky vycházejí z jednotlivých prezentovaných didaktických a historiografických disciplín. Zkouška prověřuje schopnost vyložit konkrétní historické téma z absolvovaných disciplín s využitím historických informačních zdrojů (pramenů) a didaktizovat je dle požadavků kladených na středoškolskou výuku.