Rigorózní řízení

1. Nové trendy dějepisu ve výuce – badatelská výuka (historické myšlení)
2. Základní oblasti bádání didaktiky dějepisu.
3. Základní charakteristika didaktiky dějepisu jako předmětu.
4. Shody a rozdíly mezi historií a didaktickým systémem dějepisu.
5. Intro- a interdisciplinární koordinace ve výuce dějepisu.
6. Obsah, cíle a úkoly vyučovacího předmětu dějepis.
7. Kurikulární dokumenty dějepisu - RVP ZV; druhy osnování a dějepisné učebnice. Analýza funkcí učebnice dějepisu.
8. Teorie výběru dějepisného učiva jako řešení disproporcí mezi historií – vědou a reálnými schopnostmi žáků s příklady přístupů k výběru dějepisného učiva (liberální…).
9. Širší a užší pojetí didaktické analýzy. Obsahová, hodnotová a organizačně metodická část didaktické analýzy. Aplikace na praktických příkladech.
10. Individuální programování výuky formou ročníkových, tematických plánů a plánů vyučovací hodiny.
11. Zvláštnosti výchovně vzdělávacího procesu ve výuce dějepisu a jejich aplikace na praktických příkladech.
12. Vyučovací formy a metody dějepisné výuky.
13. Vyučovací prostředky v dějepise. Význam názornosti pro dějepis.
14. Metody a postupy práce s regionálním materiálem. Spolupráce školy s galerií, muzeem a archivem.
15. Významná didaktická studie, kvantitativní a kvalitativní analýza a interpretace výsledků. Konstrukce a příklady testových položek v dějepisném učebním testu.
16. Vztah historické kultury a současné výuky dějepisu.

Seznam doporučené literatury:
Beneš, Z.: Historie a škola I. Praha 2002.
Beneš, Z.: Historický text a historická kultura. Praha 1995.
Beneš, Z.: Didaktika dějepisu: mezi socializací jedince a jeho individuální výchovou. In: Janík, T. - Stuchlíková, I.: Oborové didaktiky: vývoj - stav – perspektivy. Brno 2015, s.289-326.
Čapek, V.: Jak učit dějepisu moderně. Praha 1992.
Fürnrohr, W.: Geschichtsdidaktik. Bamberg 1978.
Jílek, T. a kol.: Vybrané kapitoly z didaktiky dějepisu. Brno 1994.
Julínek, S.: Základy oborové didaktiky dějepisu. Brno 2004.
Labischová, D. - Gracová, B.: Příručka ke studiu didaktiky dějepisu. Ostrava 2008.
Maternicki, J. – Majorek, C. – Suchoński, A.: Dydaktyka historii. Warszawa 1994.
Mejstřík, V.: Metodika dějepisu jako vyučovacího předmětu. Praha 1964.
Metodické inspirace (Dějepis ve škole). Milevsko 1998.
Nauczyciel historii. Ku nowej formacji dydaktycnej. Poznań 1996.
Podręcznik historii – perspektywy modernizacji. Poznań 1994.
Růžičková, J.: Didaktické inspirace. Milevsko 1997.
Tvorba učebnic dějepisu v Polsku, na Slovensku a v České republice. Brno 1996.
Úloha školy v historickém vzdělávání středoevropské společnosti. Brno 1997.

Tematické okruhy z filosofie k rigorózní zkoušce

K předem vybranému okruhu (dle vlastní volby) uchazeč(ka) předem zpracuje a předloží teze. V nich se pokusí stručně charakterizovat hlavní aspekty tématu – formulace problému (popř. konkretizace zaměření na část obsahu okruhu), klíčové pojmy, nástin existujících variant řešení (např. historický exkurs), použité prameny.

1. Filosofie, její vznik a základní vymezení
Mýtus, filosofie, věda; specifičnost filosofického myšlení; možnosti a meze filosofie v dnešním světě
2. Filosofické disciplíny a jimi řešené otázky
Např. ontologie, gnoseologie, logika, axiologie, etika, filosofie přírody, filosofie dějin, filosofie vědy, filosofická antropologie, filosofie výchovy aj.
3. Filosofie a problém poznání
Rozumové a smyslové poznání; možnosti a meze poznání; tzv. iracionalismus ve filosofii; procesuálnost poznání; problém pravdy – koncepce pravdivosti.
4. Filosofie a věda
Metodologie; metody vědeckého poznání; klasifikace věd; hypotéza, teorie, paradigma; verifikace, falzifikace; vybrané směry filosofie vědy – např. pozitivismus, analytická filosofie aj.
5. Vymezení axiologické problematiky
Hodnoty a hodnocení; hodnotové škály; poznání a hodnocení; filosofické zakotvení axiologie
6. Filosofie a etika
Vymezení etiky – deskriptivní, preskriptivní etika, metaetika; morálka a mravnost; typologie morálky; morálka a právo
7. Etické problémy současnosti a jejich teoretická reflexe
Např. profesní etika, bioetika, feministická etika; etika a ideologie; etika a politika
8. Filosofie a život
Vědecké vymezení života; kategorie „život“ ve historických proměnách filosofických směrů – např. voluntarismus, vitalismus, pragmatismus, existencialismus aj.
9. Filosofická reflexe antropologických otázek
Lidskost a humanita; postavení člověka ve světě ve filosofické reflexi – např. existencialismus, fenomenologie, evoluční ontologie aj.
10. Filosofie a otázka svobody
Možnosti a meze lidské svobody; řešení otázky svobody u různých autorů – např. Spinoza, Rousseau, Kant, Schopenhauer, Nietzsche, Sartre, Camus aj.
11. Filosofické otázky výchovy
Vybrané problémy a autoři - např. Rousseau, Dewey, Fink aj.; vazba k dalším teoretickým oblastem; fenomén university – postavení, role, funkce
12. Filosofie a fenomén kultury
Kultura a civilizace; duchovní a materiální kultura; filosofie jako součást národní kultury
13. Význam filosofie v dějinách české kultury
Charakteristika nosných témat a filosofických směrů; významní autoři
14. Soudobá česká filosofie
Řešené problémy, směry, reprezentanti
15. Filosofické (resp. axiologické, etické) aspekty tématu rigorózní práce

Výběr doporučené literatury:
Anzenbacher, A., Úvod do filosofie
Binka, B., Environmentální etika
Blecha, I., Filosofie
Brázda, R., Ethicum
Coreth, E., Filosofie 20. století
Dorotíková, S., Filosofie – výchova – hodnoty
Fajkus, B., Filosofie a metodologie vědy
Jaspers, K. Úvod do filosofie
Jemelka, P., Bioetika
Palouš, R., K filosofii výchovy
Petříček, M., Úvod do současné filosofie
Popelová, J. Zrození filosofie
Sokol, J., Malá filosofie člověka
Šmajs, J., Krob, J. Evoluční ontologie
Zouhar, J., Dějiny českého filosofického myšlení do roku 1968
Gabriel, J. (ed.), Slovník českých filosofů
Některý z filosofických slovníků

Prof. P. Jemelka (kat. OV)

Tematické okruhy a doporučená literatura ke státní rigorózní zkoušce.

1. Pedagogika jako vědní obor (vývoj, předmět jejího zkoumání, prameny poznatků, pedagogické disciplíny a jejich zaměření, aktuální otázky a problémy v pedagogice).
2. Pedagogický výzkum a jeho metodologické součásti (výzkumný problém, kvantitativní a kvalitativní orientace výzkumu, validita a reliabilita, metody sběru dat, metody analýzy dat, interpretace údajů).
3. Teorie výchovy, vztah výchovy a vzdělávání. Výchova jako formativní proces, antinomie výchovy, styly výchovy.
4. Charakteristika základních trendů proměn výchovy v historickém kontextu dobových paradigmat (pojetí člověka a výchovy, cíle výchovy). Odrazy dobových konceptů výchovy v současné době.
5. Hodnoty a postoje ve vzdělávání. Axiologické dimenze člověka (hodnota, charakter, ctnost, potřeba). Hodnoty ve výchově a hodnotová dimenze v kurikulu. Morální výchova: její cíle a metody.
6. Škola jako instituce a organizace. škola a její funkce. Proměna školy v souvislosti s proměnou kurikula a společnosti. Vzdělávací a kurikulární politika. Vzdělávací a školský systém.
7. Kurikulum: kurikulární dokumenty, cíle a obsahy školního vzdělávání a jejich transformace, kurikulární procesy.
8. Vyučování jako didaktická transformace/cyklus pedagogického uvažování a jednání. Aktéři a procesy školní výuky.
9. Výukové strategie. Typy výuky. Pedagogický odkaz J. A. Komenského ve vztahu k současným výukovým strategiím a principům výuky. Výukové metody a formy.
10. Učení, jeho výsledky a jejich vliv na žáka. Zjišťování výsledků výuky. Hodnocení učebního procesu žáků a výsledků žáků – typy, funkce a formy, základní požadavky na hodnocení.

Literatura
Bertrand, Y. (1998). Soudobé teorie vzdělávání. Praha: Portál.
Dorotíková, S. (1998). Filosofie hodnot: Problémy lidské existence, poznání a hodnocení. Praha: UK.
(s. 28)
Gavora, P., et al. (2010). Elektronická učebnica pedagogického výskumu. [online]. Bratislava:
Univerzita Komenského. Dostupné z: http://www.e-metodologia.fedu.uniba.sk
Janík, T. et al. (2013). Kvalita (ve) vzdělávání: obsahově zaměřený přístup ke zkoumání a zlepšování
výuky. Brno: MU. (kapitoly 8, 9)
Kaščák, O., & Pupala, B. (2009). Výchova a vzdelávanie v základných diskurzoch. Prešov, Slovakia:
Rokus.
Keller, J., & Tvrdý, L. (2008). Vzdělanostní společnost? Chrám, výtah a pojišťovna. Praha: Slon.
Komenský, J. A. (1948). Didaktika velká. Brno: Komenium.
Kratochvílová, J. (2011). Systém hodnocení a sebehodnocení žáků. Zkušenosti z České republiky i
Evropských škol. Brno: MSD.
Kučerová, S. (1996). Člověk, hodnoty, výchova. Prešov: Manacom (s. 18).
Maňák, J., & Švec, V. (2003). Výukové metody. Brno: Paido.
Muchová, L. (2015). Morální výchova v nemorální společnosti? Brno: Centrum pro studium
demokracie a kultury.
Pasch, M. (2005). Od vzdělávacího programu k vyučovací hodině. Praha: Portál.
Průcha, J. (2009). Moderní pedagogika. Praha: Portál.
Skalková, J. (2008). Obecná didaktika. Praha: Grada.
Slavík, J. (1999). Hodnocení v současné škole – východiska a nové metody pro praxi. Praha: Portál.
Strategie vzdělávací politiky do roku 2030.
Dostupné z: http://www.msmt.cz/vzdelavani/skolstvi-v-cr/strategie-2030
Strouhal, M. (2013). Teorie výchovy: k vybraným problémům a perspektivám jedné pedagogické
disciplíny. Praha: Grada
Střelec, S. (Ed.). (2004). Studie z teorie a metodiky výchovy I. Brno: MU. (s. 136–146)
Střelec, S. (Ed.). (2006). Studie z teorie a metodiky výchovy II. Brno: MU. (s. 109–123)
Švaříček, R., & Šeďová, K., et al. (2007). Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách: pravidla hry.
Praha: Portál. (s. 12–257).
Tupý, J. (2014). Tvorba kurikulárních dokumentů v České republice. Brno: Masarykova univerzita.
URL: http://www.ped.muni.cz/weduresearch/publikace/pvtp35.pdf
Vališová, A., & Kasíková, H. (2007). Pedagogika pro učitele. Praha: Grada
William, D. & Leahyová, D. (2016). Zavádění formativního hodnocení. Praktické techniky pro
základní a střední školy. Edulab.

Tematické okruhy ke státní závěrečné zkoušce z Pedagogiky a psychologie – část Psychologie

Aktualizace okruhů a seznamu literatury platná od roku 2019/2020

V této části státní závěrečné zkoušky uchazeč(ka) prokazuje schopnost propojit a syntetizovat psychologické poznatky a začlenit je do určitého teoretického výkladového rámce (či více rámců) i s využitím poznatků z pedagogiky, oborové didaktiky a platné legislativy. K okruhům si uchazeč(ka) může připravit i materiál ze svého portfolia, které dokládají jeho zkušenost v práci s konkrétní problematikou.
Předpokládá se, že si každý(á) uchazeč(ka) v přípravě na zkoušku zpracuje níže uvedená témata svým osobitým způsobem. Prakticky to např. znamená, že některým tématům zařazeným do okruhu se bude věnovat detailněji, že vyjádří svůj osobní názor a argumenty, proč ho/ji určitý teoretický přístup z hlediska profesní praxe oslovuje více než jiný. Závazným požadavkem však je, aby u každého okruhu dokázal(-a) stručně pojmenovat a výstižně charakterizovat základní pojmy a (a) některou ze starších, psychologických klasických teorií a (b) novější či soudobé teoretické přístupy k danému tématu a uvést jejich autory. Jako orientační ukazatel pro rozlišení starších a novějších teorií může sloužit i časové hledisko: v prvním případě půjde o ty, které vznikaly zpravidla do konce 70. let minulého století.
Pro studenty speciální pedagogiky je perspektiva učitele a rámec školy jako instituce pro přípravu otázek volnější, může být zaměněn za speciálního pedagoga a praxi SPC.

1. Význam psychologie pro učitelství a pro vás jako pro učitele. Psychologie jako věda. Předmět psychologie. Členění psychologických disciplín. Základní paradigmata a přístupy: biologický (fyziologický), behavioristický, psychodynamický, humanistický a fenomenologický, přístup tvarové psychologie, kognitivní přístup) a jejich vliv na pedagogické myšlení a školní praxi v historii i v současnosti. Školní psychologie (školní poradenská psychologie).
2. Základní metody psychologie: a) Metody výzkumu: experiment (přirozený a laboratorní), kvaziexperiment, ex post facto výzkum. Longitudinální a průřezový (cross-section) výzkum, korelační výzkum. Kvantitativní a kvalitativní výzkum. b) Metody získávání dat: pozorování, rozhovor, analýza produktů. Standardizované psychologické testy. Dotazníky. Etické aspekty výzkumu a získávání dat. GDPR. Práce s osobními údaji ve školní praxi.
3. Osobnost učitele a osobnost žáka. Determinanty osobnosti. Vliv dědičnosti a vliv prostředí v současné psychologii. Struktura osobnosti. Vlohy, schopnosti a nadání. Temperament a charakter. Zaměřenost osobnosti, motivace a hodnoty. McAdamsova teorie osobnosti. Životní příběh učitele, životní příběh žáka.
4. Osobnost žáka a škola. Uveďte možnosti ovlivňování osobnosti žáků ve škole. Pojmy Já (self), osobní identita, sebepojetí, sebehodnocení a sebevědomí. Pojem sociální role a druhy konfliktů rolí ve školním prostředí.
5. Socializace, rodina a škola. Proces socializace, jeho význam pro člověka a společnost. Role školy a rodiny v socializaci dítěte, rozdíly v rodinné a školní socializaci. Role v rodině, náročné situace v rodině. Vztah rodiny a školy z psychologického hlediska. Způsob komunikace mezi školou a rodinou. Uveďte rizika této komunikace a možnosti jejich předcházení.
6. Učení. Vymezení a vzájemný vztah pojmů: vývoj, zrání, učení. Hlavní činitelé psychického vývoje. Oblasti vývoje a vztah mezi nimi (tělesná, kognitivní, sociální atd.). Význam učení pro život člověka. Základní druhy učení – senzomotorické, kognitivní, sociální. Základní principy učení – učení pokusem a omylem, vhledem, posilováním, nápodobou a identifikací. Učení a paměť. Vybraná klasická teorie učení a současné přístupy k učení (kognitivistické, konstruktivistické) – jejich charakteristika a představitelé.
7. Vztah mezi učením a myšlením. Druhy myšlení, vývoj myšlení a řeči. Kognitivní styly a učení. Hlavní kognitivní styly a styly učení. Současná kritika stylů učení. Diagnostika poznávacích a učebních stylů. „Vztah k poznání“ a jeho vazba na učební styl a na efektivitu učení. Efektivní strategie a taktiky učení. Metakognice. Autoregulace ve vztahu k učení.
8. Motivace k učení, práce s motivací ve škole. Teorie motivace, teorie potřeb. Motiv, motivační konflikt. Vnitřní a vnější motivace. Druhy motivace uplatňující se ve školním učení: poznávací, výkonová, sociální. Potřeba úspěchu a potřeba vyhnout se neúspěchu. Aspirace a aspirační úroveň. Diagnostika motivace a práce s motivací. Zásady využívání odměn a trestů. Vlivy snižující motivaci a školní výkon (nuda a strach ve škole).
9. Školní prostředí a emoce, práce s emocemi ve škole. Klasifikace emocí, projevy emocí, vztah emocí a potřeb, emocí a motivace, emocí a učení. Emoční regulace a její vývoj. Emotivita a temperament. Emoční poruchy.
10. Kritická a senzitivní období ve vývoji, vývojové mezníky a škola. Činitelé psychického vývoje. Periodizace vývoje a jeho různých aspektů (kognitivní vývoj, psychosociální vývoj). Vývojové potřeby, vývojové krize. Práce s vývojovými možnostmi a limity ve škole. Teorie raného citového přilnutí (attachment), psychická deprivace v dětství.
11. Mladší školní věk. Charakteristika dítěte před vstupem do školy a v mladším školním věku. Hlavní vývojové změny, zejména v oblasti kognitivní, sociální, emotivity a tělesných změn, charakteristika dítěte mladšího školního věku v psychologických teoriích (Erikson, Piaget). Význam školy v životě dítěte. Vztahy k rodičům, učitelům a vrstevníkům. Školní zralost a připravenost, jejich diagnostika a možnosti intervence. Možné problémy na počátku školní docházky. Spolupráce rodiny, školy a poradenských institucí (PPP, SPC, SVP).
12. Starší školní věk, pubescence a adolescence. Charakteristika období pubescence a adolescence. Rozdíl ve vymezení v české odborné tradici a v zahraniční literatuře. Hlavní vývojové změny, zejména v oblasti kognitivní, sociální, emotivity a tělesných změn charakteristika dítěte staršího školního věku v psychologických teoriích (Erikson, Piaget). Vztahy k rodičům, učitelům a vrstevníkům. Možné problémové projevy ve škole a jejich řešení. Poruchy příjmu potravy a sebepoškozování. Spolupráce rodiny, školy a dalších institucí (PPP, SPC, SVP).
13. Školní úspěšnost a neúspěšnost. Pojem školní úspěšnost – objektivní a subjektivní vymezení. Faktory ovlivňující školní úspěšnost. Teorie sociokulturního handicapu. Neurotické potíže žáků a škola. Diagnostika školní úspěšnosti. Opatření zvyšujících školní úspěšnost žáků ve třídě.
14. Školní třída a škola. Sociální skupina, třídění skupin. Skupinová dynamika (konflikt a kooperace). Fáze vývoje sociální skupiny. Skupinová struktura. Sociální pozice ve skupině a jejich diagnostika. Vedení školní třídy (autorita a moc učitele). Sociální klima třídy, sociální klima školy a možnosti jejich diagnostiky.
15. Narušené vztahy ve školní třídě a ve škole. Podoba a význam dobře fungujících vztahů ve školní třídě. Projevy narušených vztahů. Agresivita. Šikana (vymezení, fáze), její rozpoznávání a možní aktéři ve školním prostředí. Kyberšikana. Prevence narušených vztahů ve třídě. Intervence ve třídě s narušenými vztahy (úloha učitele, školního poradenského pracoviště a dalších institucí, vyhláška).
16. Žák nadaný a mimořádně nadaný ve škole. Nadání, talent, vlohy. Inteligence a její měření. Typy nadání a nadaných. Možnosti diagnostiky nadání (orientační; psychologická). Možnosti práce učitele, školy a školního poradenského pracoviště s nadaným žákem.
17. Žák se speciálními vzdělávacími potřebami ve škole - specifické poruchy učení (SPU). Pojem specifické poruchy učení. Příčiny a projevy. Charakteristiky dyslexie, dysgrafie, dysortografie, dyskalkulie a dyspraxie. Možnosti kompenzace a nápravy. Zásady práce s těmito dětmi ve škole (včetně role třídního učitele a školního poradenského pracoviště).
18. Žák se speciálními vzdělávacími potřebami ve škole - poruchy pozornosti, poruchy autistického spektra (PAS). Příčiny a projevy. Charakteristika. Možnosti kompenzace a korekce. Zásady práce s těmito dětmi ve škole (včetně role třídního učitele a školního poradenského pracoviště).
19. Žáci s problémovým chováním. Pojem problémové chování a specifické poruchy chování. Možné příčiny problémového chování. Projevy problémového chování. Možnosti nápravy problémového chování. Postup školy vůči dítěti s problémovým chováním (včetně role třídního učitele a školního poradenského pracoviště).
20. Komunikace a interakce ve škole. Verbální a neverbální komunikace. Možné problémy v komunikaci mezi učiteli a žáky. Zásady efektivní komunikace učitelů s žáky, s rodiči a s kolegy.
21. Sociální vnímání a poznávání ve vztahu mezi vyučujícími a studujícími. „Chyby“ ve vnímání a poznávání druhých. Efekt prvního dojmu, halo efekt atd. Sebenaplňující proroctví (Pygmalion efekt a Golem efekt), jejich dynamika a důsledky pro žáka. Teorie mysli, kauzální atribuce aautoatribuce a jejich význam ve školním prostředí.
22. Postoje, předsudky, stereotypy ve škole. Složky postoje, utváření a změny postojů. Typy předsudků a stereotypů (genderové, etnické atd.), jejich vliv na komunikaci učitele a žáků, rodičů atd. Labeling. Možnosti postojové změny u předsudků a stereotypů u žáků a u učitelů. Rozvoj sociálních kompetencí a jejich souvislost s konceptem klíčových kompetencí.
23. Diagnostika ve škole. Význam diagnostiky v pedagogické praxi. Diagnostika žáka – předmět a postupy. Využívání různých typů norem v hodnocení žáků a různých typů hodnocení (zejména žáků se speciálními vzdělávacími potřebami). Diagnostika a autodiagnostika učitele – předmět a postupy. Možná úskalí diagnostiky a etický rámec diagnostiky ve škole. GDPR.
24. Náročné životní situace v životě žáka. Školní vzdělávání jako zdroj zátěže. Přechod mezi vzdělávacími stupni či vzdělávacími institucemi jako náročná životní situace. Pojmy frustrace, deprivace, stres, stresor. Způsoby zvládání stresu (copingové strategie). Druhy náročných životních situací u dětí školního věku. Životní krize. Neurotické obtíže žáků. Zásady krizové intervence.
25. Náročné životní situace v životě učitele. Psychologická náročnost učitelství a práce s ní. Profesní vývoj učitele a jeho specifika. Syndrom vyhoření, možnosti jeho prevence a řešení (teorie, legislativa, praxe školy). Psychohygiena učitele.
26. Inkluzivní výuková praxe a poradenství ve škole. Školní poradenské pracoviště a jeho praxe: výchovný poradce, školní metodik prevence, speciální pedagog, školní psycholog, třídní učitel. Spolupráce s dalšími institucemi v psychologické perspektivě (pedagogicko-psychologická poradna, speciálně-pedagogické centrum, středisko výchovné péče aj).

Doporučená literatura z psychologie
Atkinsonová, R. L. et al. (2003). Psychologie. Praha: Portál.
Čáp, J., & Mareš, J. (2001). Psychologie pro učitele. Praha: Portál.
Drapela, V. J. (1997). Přehled teorií osobnosti. Praha: Portál.
Fisher, R., & Balcar, K. (2004). Učíme děti myslet a učit se: praktický průvodce strategiemi vyučování. Portál.
Fontana, D. (2003). Psychologie ve školní praxi: příručka pro učitele. Portál.
Hall, C. S., Lindzey, G. (1997). Psychológia osobnosti. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladatelstvo.
Hayesová, N. (1998). Základy sociální psychologie. Portál, Praha.
Helus, Z. (2004) Dítě v osobnostním pojetí. (Obrat k dítěti jako výzva a úkol pro učitele i rodiče.). Praha: Portál.
Helus, Z. (2011). Úvod do psychologie. Praha: Grada.
Hennig, C., & Keller, G. (1996). Antistresový program pro učitele: projevy, příčiny a způsoby překonání stresu z povolání. Portál.
Hewstone, M., & Stroebe, W. (2006). Sociální psychologie. Moderní učebnice sociální psychologie. Praha: Portál.
Knotová, D. & kol. (2014). Školní poradenství. Praha: Grada.
Krejčová, L., & Mertin, V., eds. (2010). Pedagogická intervence u žáků ZŠ. Wolters Kluwer ČR.
Langmeier, J., & Krejčířová, D. (Eds.). (1998). Vývojová psychologie. Praha: Grada.
Langmeier, J., & Matějček, Z. (2011). Psychická deprivace v dětství. Praha: Karolinum.
Lechta, V., a kol. (2005). Terapie narušené komunikační schopnosti. Praha: Portál.
Macek, P. (2003). Adolescence. Praha: Portál.
Mareš, J. (2013). Pedagogická psychologie. Praha: Portál.
Matějček, Z. (2007). Co děti nejvíc potřebují. Praha: Portál.
Matějček, Z. (2011). Praxe dětského psychologického poradenství. Praha: Portál.
Pavelková, I. (2002). Motivace žáků k učení: perspektivní orientace žáků a časový faktor v žákovské motivaci. Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta.
Piaget, J., & Inhelder, B. (2001). Psychologie dítěte. Praha: Portál.
Řezáč, J. (1998). Sociální psychologie. Brno: Paido.
Sternberg, R. J. (2002). Kognitivní psychologie. Portál.
Thorová, K. (2015). Vývojová psychologie. Proměny lidské psychiky od početí po smrt. Praha: Portál.
Vágnerová, M. (1999). Psychopatologie pro pomáhající profese. Variabilita a patologie lidské psychiky. Praha: Portál.
Vágnerová, M. (2001). Kognitivní a sociální psychologie žáka základní školy. Praha: Karolinum.
Vágnerová, M. (1999). Psychopatologie pro pomáhající profese. Variabilita a patologie lidské psychiky. Praha: Portál.
Vágnerová, M. (2001). Kognitivní a sociální psychologie žáka základní školy. Praha: Karolinum.
Vágnerová, M. (2004). Základy psychologie. Praha: Karolinum.
Vágnerová, M. (2005). Školní poradenská psychologie pro pedagogy. Karolinum.
Vágnerová, M. (2012). Vývojová psychologie. Dětství a dospívání. Praha: Univerzita Karlova.
Výrost, J.; Slaměník, I. Sollárová, E. (2019). Sociální psychologie: teorie, metody, aplikace. Praha: Grada.

KALETA, Petr: Haličskoukrajinská problematika v dílech Františka Řehoře, Ludvíka Kuby a Adolfa Černého. 124 s., Oponenti J. Vaculík a R. Vlček.

RUBÁŠ, Stanislav: Vznik a vývoj akciové společnosti pro průmysl cukrovarnický a možnosti využití ve výuce dějepisu. 182 s., Oponenti L. Slezák a J. Vaculík.
VYHŇÁK, Pavel: Příspěvek k nejstarší historii jihomoravského vinohradnictví a možnostem jejího využití ve výuce dějepisu. 116 s., Oponenti B. Klíma a P. Pavloušek.

STEJSKALÍKOVÁ, Jana: Náměty k využití aktivizujících výukových metod při výuce regionálních dějin ve školách mikroregionu Boskovicka. 222 s., Oponenti L. Slezák a F. Čapka.

HANÁČEK, Martin: Příspěvek k historii německého jazykového ostrůvku na Vyškovsku v letech 1860-1946 a jeho didaktické využití (oponenti J. Slezák a J. Vaculík)
LACINA, Lubor: Příspěvek k vyučování dějin druhé světové války na Liberecku a Jablonecku (oponenti F. Čapka a L. Slezák)

SVOBODOVÁ, Monika: Možnosti využití regionální historie se zaměřením na Moravský kras a okolí ve výuce dějepisu na základních školách, 15. 11. 2012, oponenti F. Čapka a František Hanzlík.
VICENÍKOVÁ, Martina: Možnosti využití regionálních dějin souměstí Uherské Hradiště – Kunovice – Staré Město při výuce dějepisu, 15. 11. 2012, F. Čapka a L. Slezák.